Kostel sv. Mořice v Olomouci

Kostel sv. Mořice v Olomouci

Západní průčelí. Pohled od SZ.
Popis objektu

Městský proboštský farní kostel sv. Mořice v Olomouci patří k nejvýznamnějším pozdně gotickým památkám na Moravě. Vystavěn byl po etapách v rozmezí let 1412 – 1540 na místě staršího kostela, u kterého se předpokládá, že vznikl iniciativou biskupa Bruna ze Schauenburku v době kolonizace města. První archívní zmínka je z roku 1257. Raně gotická stavba zcela zanikla v rámci postupného budování stávajícího pozdně gotického kostela. Staršího původu je snad jižní věž, půdorysně vyvázaná a odlišující se i stavebním materiálem. Zdá se, že původně byla samostatně stojící zvonicí, vystavěnou ve 14. století. Započetí stavby nového kostela v 15. století vyznačuje nápisová deska na severní věži. V jejím přízemí se nachází kaple Nejsvětější Trojice, jejíž klenba ještě odkazuje ke vzorům pražské královské huti předhusitské doby. Během první poloviny 15. století pak vyrostlo halové trojlodí s křížovými klenbami, k jehož zastřešení je doklad k roku 1443. Presbytář, koncipovaný rovněž jako trojlodní s trojicí pětibokých východních závěrů a síťovými klenbami, je datován na jednom ze svorníků klenby rokem 1483. Po roce 1500 byla ještě rekonstruována západní část kostela s krouženými klenbami nad kruchtou a ve stejné době bylo vystavěno také pozoruhodné zdvojené vřetenové schodiště u jižní věže a velký západní portál. Zatímco počáteční etapa stavby byla vyznačena vztahem k pražskému prostředí, po skončení husitských válek, kdy bylo zřejmě budování kostela pozastaveno, lze sledovat v práci mořické huti i vliv rakouský, zprostředkovaný mimo jiné i hutí svatoštěpánskou ve Vídni. Fragment původní interiérové výzdoby prezentuje malba objevená roku 1937, která zobrazuje rozměrnou kompozici se sv. Kryštofem (zakrývá oltář) a norimberským patronem sv. Sebaldem a sv. Vavřincem s atributy. Klíčovým moravským dílem pozdní gotiky je sousoší Olivetské hory, patrně ze 30. let 15. století, umístěné vně kostela (dnes na místě originálu kopie). Ve druhé polovině 16. století byla k severní straně presbyteria přistavěna nevelká hrobka olomoucké erbovní měšťanské rodiny Edelmannů s náročně zdobenými fasádami, inspirovanými manýrismem benátské provenience. Zhoubný požár Olomouce v roce 1709, který zasáhl velkou část města a poničil také kostel sv. Mořice, zapříčinil jeho rozsáhlou obnovu, i když gotická stavba zůstala vcelku dobře zachována. Kostel dostal nový krov, výrazně nižší, a barokizován byl jeho interiér. Nově vystavěna byla západní kruchta a kaple pod ní a vybudována Loretánská kaple s Petrášovou hrobkou. Z barokního vybavení interiéru se dochovalo mnoho. Proslulé jsou zejména unikátní varhany z vratislavské dílny Michaela Englera z let 1740 – 45, jejichž sochařská část je dílem F. Sattlera a J. A. Richtera. Dílem olomouckého mistra Sattlera je rovněž velká část sochařské práce na barokních oltářích. Obrazy jsou dílem J. K. Handleno, V. J. Noseckého a K. J. Harringera. Ve druhé polovině 19. století byl částečně novogoticky upraven interiér: pořízena byla nová kazatelna, hlavní oltář a některé oltáře vedlejší. Původní pozdně gotická okna s bohatým kružbovím byla zasklena novogotickými barevnými vitrážemi s figurálními náměty.

Viz PAMÁTKOVÝ KATALOG NPÚ

Prováděné práce

Před počínající rozsáhlou památkovovu obnovou kostela bylo provedeno nasnímání gotických nástěnných maleb. Následně se přistoupilo k pořízení 3D modelu části jižní fasády, a to od průčelní věže téměř po závěr presbytáře.

Pomocí dronu byly rovněž pořízeny podrobné fotografie vitráží, ze kterých se sestavily fotomapy celých chrámových oken.

Obrazová dokumentace
Západní průčelí
Detail vyšší věže s dronem
Detail novogotické kytky na opěráku
Průběh dokumentace vitráží
Detail barokního oltáře
Detail pozdněgotické nástěnné malby sv. Kryštofa
Detail vitráže sv. Jana Nepomuckého
Detail vitráže sv. Jana Nepomuckého
Detail vitráže sv. Jana Nepomuckého
Video