Poutní kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě

Poutní kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě

Popis objektu

Stará Voda u města Libavá má velice starou poutní tradici sahající zřejmě do pozdního středověku. Kaple sv. Anny, v níž byla přechovávána milostná socha této světice, je prvně doložena roku 1529 a stávala u tehdy ještě dřevěného kostelíka sv. Jakuba Většího. Součástí areálu byla i nedaleká Královská studánka se zázračnou vodou. Poutě a procesí již v 16. století do Staré Vody vedli olomoučtí minorité a později jezuité. Vzrůstající proslulost poutního místa vyvolala potřebu nového většího chrámu, k jehož realizaci došlo za biskupa Karla z Lichtenštejna v letech 1681-1689. Biskup zadal projekt původem severoitalskému architektu Giovanni Pietro Tencallovi, v té době pracujícímu v jeho službách, který byl zároveň nejvýznamnějším a také nejplodnějším tvůrcem v oblasti architektury na Moravě poslední třetiny 17. století. V roce 1690 předal biskup Karel vysvěcený kostel piaristům, kteří byli pověřeni výkonem duchovní správy a péčí o poutníky. Piaristé si posléze postavili naproti kostelu kolej, dokončenou v roce 1700. Kostel má vysokou, kupolí zaklenutou loď na půdorysu protáhlého oktogonu, k níž je do podélné osy přisazen vstupní rizalit se dvěma věžemi po stranách a nižší presbyterium s oratořemi, které bylo prodlouženo a do dnešní hmoty upraveno v letech 1765-67. Pro kostel, kolej (kterou však piaristé opustili již v roce 1922) a obec samotnou měl fatální důsledky nejen odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce, ale hlavně zřízení libavského vojenského újezdu v roce 1947. Obec Stará Voda zcela zanikla a zbořeny byly rovněž piaristické budovy, vyhořelé ovšem už na jaře 1945. Z podkovovitě tvarovaného ambitu kolem kostela nakonec zůstala pouze ruina obvodové zdi a k neodvratné zkáze postupně spěl i samotný kostel, podléhající zejména od 60. let stále intenzivnější devastaci. Tento stav byl zvrácen sametovou revolucí a odchodem Sovětské armády z prostoru Libavá a od počátku 90. let započala postupná rekonstrukce, znamenající záchranu této památkové stavby. Opraveny byly střechy, krovy a fasády, zatímco vnitřek kostela na komplexní obnovu ještě čeká. Umělecká výzdoba interiéru se však zachovala ve velmi porušeném stavu. Příčinou zkázy byla jednak zatékající voda a povětrnost, ale také vandalismus, jak je dosud patrné mimo jiné z četných, azbukou psaných nápisů na barokních malbách v rozsáhlých plochách. Původní uměleckořemeslné detaily a mobiliář zmizel takřka důsledně, včetně podlah (v současnosti je již kostel nově vydlážděn). Oproti tomu kamenická výzdoba vstupního průčelí přečkala v podstatě v celistvosti, včetně soch v nikách věží se sv. Annou a sv. Jakubem Větším.

Viz PAMÁTKOVÝ KATALOG NPÚ

Prováděné práce

Snímání interiéru objektu bylo zaměřeno na podrobné zjištění rozsahu škod vzniklých dlouhodobým působením barbarství sovětské a československé lidové armády. angry ...to samozřejmě upravíme...

Obrazová dokumentace
Video