Poutní kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě u Libavé
Poutní kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě u Libavé
Stará Voda u města Libavá má velice starou poutní tradici sahající do pozdního středověku. Kaple sv. Anny, v níž byla přechovávána milostná socha této světice, je prvně doložena roku 1529 a stávala u tehdy ještě dřevěného kostelíka sv. Jakuba Většího. Součástí areálu byla i nedaleká Královská studánka se zázračnou vodou.
Poutě a procesí již v 16. století do Staré Vody vedli olomoučtí minorité a později jezuité. Vzrůstající proslulost poutního místa vyvolala potřebu nového většího chrámu, k jehož realizaci došlo za biskupa Karla z Lichtensteinu v letech 1681-1689. Biskup zadal projekt původem severoitalskému architektovi Giovannimu Pietru Tencallovi, který byl zároveň nejvýznamnějším a také nejplodnějším tvůrcem v oblasti architektury na Moravě poslední třetiny 17. století. Kostel má vysokou zaklenutou loď na půdorysu protáhlého oktogonu, k níž je do podélné osy přisazen vstupní rizalit se dvěma věžemi po stranách a nižší presbyterium s oratořemi, které bylo prodlouženo a do dnešní hmoty upraveno v letech 1765-1767. V roce 1690 předal biskup Karel vysvěcený kostel piaristům, kteří byli pověřeni výkonem duchovní správy a péčí o poutníky. Piaristé posléze postavili naproti kostelu kolej, dokončenou v roce 1700.
Pro kostel, kolej (kterou však piaristé opustili již v roce 1922) a obec samotnou měl fatální důsledky nejen odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce, ale hlavně zřízení libavského vojenského újezdu v roce 1947. Obec Stará Voda zcela zanikla a zbořeny byly rovněž piaristické budovy, vyhořelé ovšem už na jaře 1945. Z podkovovitě tvarovaného ambitu kolem kostela nakonec zůstala pouze ruina obvodové zdi a k neodvratné zkáze postupně spěl i samotný kostel, podléhající zejména od 60. let stále intenzivnější devastaci. Tento stav byl zvrácen sametovou revolucí a odchodem Sovětské armády z prostoru Libavá. Od raných 90. let započala postupná rekonstrukce znamenající záchranu této památkové stavby.
Opraveny byly střechy, krovy a fasády, zatímco interiér kostela na komplexní obnovu ještě čeká. Vnitřní umělecká výzdoba se však zachovala ve velmi porušeném stavu. Příčinou zkázy byla jednak zatékající voda a povětrnost, ale také vandalismus, jak je dosud patrné z četných stop po střelbě a z azbukou psaných nápisů na barokních malbách. Původní uměleckořemeslné detaily a mobiliář zmizel takřka důsledně. Oproti tomu kamenická výzdoba vstupního průčelí přečkala v podstatě v celistvosti, včetně soch sv. Anny Samotřetí a sv. Jakuba Většího v nikách věží.
Do starovodského chrámu jsme se opakovaně vraceli během celého průběhu našeho výzkumného projektu. Interiér kostela byl kompletně naskenován a podrobně zdokumentován pomocí fotografií pořízených jak ze země, tak i z projektové oktokoptéry. Zaměřili jsme se zejména na poškozenou malířskou a štukovou výzdobu vysoké oktogonální lodi. V rámci dokumentačních prací byl zhotoven veřejně přístupný interaktivní 3D model interiéru objektu.
Poutní chrám ve Staré Vodě se stal pilířem našeho výzkumu, za čož je nutné poděkovat Městu Libavá a okrašlovacímu spolku Lubavia s panem Jindřichem Machalou v čele.
