Stávající monumentální kostel byl vystavěn v letech 1775-83 na místě menšího dvoulodního gotického kostela při konventu augustiniánů-kanovníků, který byl založen roku 1371 blízkým rádcem císaře Karla IV., magdeburským arcibiskupem Albertem ze Šternberka. Budováním nového kostela byla završena rozsáhlá barokizace komplexu kláštera, který byl zároveň několikanásobně rozšířen. Benedikace ještě ne zcela dokončené stavby proběhla roku 1783, ale již v následujícím roce byl šternberský augustiniánský konvent v rámci josefínských reforem zrušen. Autorem plánů nového chrámu byl brněnský stavitel František Antonín Grimm, ve druhé polovině 18. století nejvýznamnější architekt na Moravě. Chrámová loď je řešena jako obdélný prostor členěný po stranách nikami pro oltáře a zaklenutý valenou klenbou s výsečemi v osách oken, prolomených nad masivní oběžnou římsou. Loď doplňuje protáhlý půlkruhově zakončený presbytář, na jehož severní straně je situována kaple Panny Marie či také memoriální kaple zakladatelů kláštera Alberta ze Šternberka a jeho synovce Petra. Působivé je zejména trojosé západní průčelí s dvojicí štíhlých věží a vysokým tumbovitým nástavcem mezi nimi. Autorem sochařské výzdoby fasády (nadživotní postavy sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty v nikách věží, na nástavci štítu: Víra, Naděje, Láska) byl olomoucký sochař Jan Michael Scherhauf. Interiér kostela je vyzdoben rozsáhlými malbami Františka Antonína Sebastiniho z let 1781-84 vztahujícími se k oslavě Panny Marie.  Klenbu presbyteria zdobí scéna Obětování v chrámu, v lodi nese klenba námět Nanebevzetí Panny Marie a nad kruchtou je malba Apoteózy Panny Marie. V boční kapli Panny Marie Pomocné je na klenbě složitý námět: Oslava kláštera a města Šternberka pod nebeskou ochranou Panny Marie. Pohřbené ostatky zakladatelů, přenesené sem ze zbořeného původního kostela, připomněly zde do nástěnné výzdoby zakomponované epitafy s plasticky modelovanými bustami od Jana Václava Prchala. Interiér chrámu byl zařizován až po zrušení augustiniánské kanonie, kdy již sloužil pouze farním účelům. Nejvýznamnější práce provedl brněnský sochař Ondřej Schweigl, který je autorem mohutné sloupové architektury hlavního oltáře, do níž byl začleněn starší Lublinského obraz z původního kostela (1798). Ve stejném roce vznikla také kazatelna, v následujícím pak oltář Poslední večeře s rozměrným vysokým reliéfem, který tuto scénu znázorňuje v mnohafigurové kompozici. Tomuto oltáři tvoří protějšek oltář sv. Kříže s reliéfem Kalvárie (rovněž 1799). V letech 1801-5 Schweigl ještě sochami vyzdobil další dva boční oltáře zasvěcené sv. Augustinovi a sv. Janu Nepomuckému s obrazy od Josefa Winterhaldera ml. Šternberský kostel je typickou stavbou období vyznívajícího baroka, nesoucího jak v architektuře, tak ve své sochařské a malířské složce jistou stylovou nesourodost. Základní, již klasicistně pojatá architektonická struktura je doplněna příznačným luisézním dekorem, Sebastiniho malby v pastelovém koloritu a kompozicích nezapřou ještě rokokové cítění autora, a také v sochách a reliéfech jsou velmi silná barokní rezidua. Přesto lze konstatovat, že kvalitou i jmény tvůrců se jedná o prvořadou architekturu své doby a také významnou památku nejenom pro město Šternberk.

Viz PAMÁTKOVÝ KATALOG NPÚ