Mauzoleum rodu Kleinů v Sobotíně
Neorenesanční mausoleum významné ocelářské rodiny Kleinů bylo realizováno v letech 1881-1887 podle návrhu vídeňského architekta Wenzela S. Baumheyera.
Mausoleum stojí na masivní, žulou obložené podestě, v níž je zakomponována krypta sobotínské větve rodu. Středobodem interiéru čtvercového půdorysu byla mramorová skulptura Anděla smrti od francouzského sochaře Gustava Deloye, kolem níž byly ve výklencích připraveny sokly pro rakve.
Nad středovou osou krypty stojí budova samotného mausolea, jejíž základní hmota má čtvercový půdorys. Po vstupu klasickým sloupovým portikem však vejdeme do prostory vyrůstající z kruhu. V rozích totiž byly zřízeny drobné místnosti sloužící například jako sakristie či vstup ke šnekovému schodišti vedoucímu na ochoz. Centrální prostor je naproti vstupu rozšířen o pravoúhlý presbytář a po stranách o totožně dimenzované boční kaple. Přízemní etáž je završena prstencem korunní římsy na konzolách, nad níž jsou na tamburu kupole fragmentárně dochované výjevy ze života sv. Amálie a sv. Vojtěcha. Nad tím se osmero oken střídá s pilastry, jenž nesou menší zubořezovou římsu, jež přechází v samotné sklenutí kupole. Zde se nacházejí zobrazení Kristova Ukřižování, Kladení do hrobu, Vzkříšení a Nanebevstoupení, které střídá čtveřice alegorií symbolizujících ctnosti: Střídmost, Statečnost, Spravedlnost a Moudrost. Tyto jsou zároveň zpodobeny v různých fázích lidského života, znázorňují tak dětství, mládí, zralost a stáří.
Architektura mausolea svým historizujícím pojednáním odkazuje k dílu italského renesančního mistra Andrea Palladia, zejména k Ville Capra (La Rotonda) ve Vicenze, jejímž schámatem vnitřní výzdoby kupole je navíc silně inspirována zdejší vrcholová malba Karla Jobsta. Vedle Palladiova působení je zde však rovněž patrný vliv Antonia da Sangallo st., konkrétně jeho chrámu sv. Blažeje (San Biagio) v Montepulcianu. Budova mausolea zdá se být zmenšenou a mírně modifikovanou verzí toskánského kostela (samozřejmě bez zvonic), kdy je v Sobotíně více zdůrazněn hranol centrální prostory na úkor velikosti chóru, křížení a vstupní partie. V obou případech se tyto části staveb navenek projevují rizality završenými trojúhelným frontonem. Kleinovská hrobka variuje architektonické prvky Sangallova chrámu jak na fasádě, tak i uvnitř své kupole. Obě stavby zároveň působí na pozorovatele obdobným dojmem i díky své barevné tonalitě komparující odstíny tmavšího italského travertinu a pískovce použitého v Sobotíně.
Interiér i exteriér budovy v minulosti značně utpěl vlivem zatékání a vzlínající vlhkostí, opakovaným násilným vniknutím a vandalismem, ostatky příslušníků rodu byly znesvěceny i oloupeny. Mozaiková podlaha mausolea zčásti chybí, omítky mnohde opadaly - značná část výmalby od vídeňského malíře Karla Jobsta je ztracena. Vnější pískovcové opláštění poškozeno různými nápisy, sochy andělů od Hanse Rathauského sejmuty a deponovány na bezpečném místě. V posledních letech se však mausoleu dostává zasloužené památkové obnovy, a to zásluhou obce Sobotín.
V rámci dokumentačních prací se v roce 2019 zhotovil exteriérový 3D model mausolea. V interiéru byly nasnímány dochované části výzdoby, přičemž naše pozornost patřila zejména partiím korunní římsy a tamburu kupole, které jsou při bežném pohledu velmi špatně viditelné. Zde se vedle malovaného akantového ornamentu pod bohatě profilovanou korunní římsou nacházejí i výjevy ze života sv. Vojtěcha (Adalberta) a sv. Amálie nad ní.