Předchůdcem okouzlujícího a zároveň impozantního zámku Vranov nad Dyjí byl románský a později gotický zeměpanský hrad sahající svojí historií až do 11. století. Poloha na skalnaté ostrožně nad meandrem řeky Dyje po staletí dávala tomuto opěrnému bodu značný strategický význam na hranici s Dolními Rakousy. Mocné středověké sídlo však roku 1665 z velké části lehlo popelem.

Jeho noví majitelé, Althannové, pak započali adaptaci zdejšího sídla zejména pro reprezentační účely. Významovým středobodem zámku se měl stát Sál předků, zabírající jednu celou budovu stojící v místě někdejší mohutné hranolové věže s kaplí. Hrabě Michael Jan II. z Althannu přijal roku 1688 do svých služeb tehdy dvaatřicetiletého architekta Johanna Bernharda Fischera, později psaného z Erlachu, a to díky reputaci uvádějící, že před svým nedávným návratem do Vídně působil 16 let u mistra Gian Lorenza Berniniho v Římě. V realizaci Sálu předků se pak protnula touha hraběte po stavbě ve stylu vrcholného římského baroka a architektovo pnutí vytvořit něco neobyčejného - architekturu, jaká severně od Alp dosud nestála.

Monumentální sál oválného půdorysu završuje sklenutí, kterým pronikají centrické kónické tubusy desatera oválných oken. Pod centrální malbou s námětem Apoteózy rodu Althannů od Johanna Michaela Rottmayra se mezi jednotlivými okny odehrávají výjevy z antické mytologie a alegorie téhož autora, které se však neváží ani tak k sobě navzájem, jako spíše ke statuím umístěným v nikách pod nimi. Tyto sochy z dílny Tobiase Krackera zosobňují deset nejvýznamnějších členů rodu, a to od těch legendárních z dob pozdní antiky a raného středověku až po postavu objednavatele rodové galerie, hraběte Michaela Jana II. Zmíněné meziokenní výjevy oslavují ctnosti, jimiž se tito muži vyznačovali. Nad hlavami jednotlivých Althanů byly ve štuku vyvedeny nápisové kartuše uvádějící jejich jména a zásluhy, jimiž se zapsali do historie. Niky se sochami se střídají s okny a dveřmi, nad nimiž jsou ztvárněny grisaillové malby ilustrující významné události ze života zobrazených mužů. V ostění okenních otvorů byly v nízkém reliéfu vyvedeny štukové emblémy doplňující celkové oslavné vyznění sálu.

Viz PAMÁTKOVÝ KATALOG NPÚ