Monumentální dominanta olomouckého Horního náměstí vznikala z popudu Václava Rendera, kamenického mistra a císařského privilegovaného architekta, mezi lety 1716 až 1754. Dne 9. září jej slavnostně vysvětil kardinál a olomoucký biskup Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu za přítomnosti císařovny Marie Terezie a jejího chotě Františka Štěpána Lotrinského.

Po skončení poslední morové epidemie v českých zemích Renderova dílna vytvořila množství sloupů s Pannou Marií a světci, jimiž katoličtí věřící vzdávali Bohu díky za poskytnutou ochranu a zároveň prosili o ochranu budoucí. Olomoucký Trojiční sloup se však od ostatních odlišuje tím, že se jedná o převážně Renderem financovaný projekt, do jehož rozsáhlé skulpturální výzdoby jsou vedle Nejsvětější Trojice, Bohorodičky a morových patronů zakomponováni i patroni zemští, apoštolové (reliéfy), dětské postavy světlonošů, Svatá rodina či světci s Olomoucí nějakým způsobem spojení. V tomto ohledu došlo i ke kontroverznímu osazení sochy Jana Sarkandera, katolického kněze umučeného protestanty v Olomouci, který v té době nebyl ani blahoslavený, natož svatořečený.

Autorsky se na sloupu vedle Václava Rendera podepsal zejména sochař Ondřej Zahner, dále Josef Winterhalder st. či kupříkladu Šimon Forstner, jenž ze zlacené mědi zhotovil vrcholové sousoší.

Čestný sloup Nejsvětější Trojice je od roku 2000 monumentem zapsaným na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Zároveň je spolu s mariánským morovým sloupem na Dolním náměstí a se souborem olomouckých barokních kašen Národní kulturní památkou.

Viz PAMÁTKOVÝ KATALOG NPÚ